Budoucí systém BPP by měl být upraven v jediném zákoně. Tím by se celá problematika legislativně zjednodušila a zpřehlednila. Pouhými dílčími novelizacemi jednotlivých procesněprávní předpisů by se nadále udržovala její nepřehlednost. Úprava v jediném zákoně existuje např. ve Velké Británii, Slovinsku, Holandsku nebo Maďarsku. Pokud by i při reformě systému státem zajišťované právní pomoci měla zůstat zachována dosavadní úprava, měl by existovat samostatný zákon, který bude upravovat reformní kroky, např. jak je tomu na Slovensku nebo v Německu.
Rozšíření okruhu poskytovatelů právní pomoci
Nová úprava by měla zajistit, aby se i další poskytovatelé, kteří dnes poskytují právní pomoc mimo systém BPP, mohli do nového systému dobrovolně zapojit. Budoucí systém by tak byl schopen využít kapacit subjektů, které poskytují kvalitní a odborné právní služby sociálně slabým. Jde o neziskové organizace a právní kliniky fungující při právnických fakultách. Inspirací může být poskytování právní pomoci v Anglii a Walesu a od roku 2008 v Maďarsku.
Dostupnost a informovanost
V novém systému by měl být zdůrazněn aspekt dostupnosti a všeobecného povědomí o státem hrazených právních službách. Ať už bude systém založen na struktuře tzv. Centra či bude mít jiné uspořádání, mělo by existovat více časově dostupných poboček. V jednotlivých pobočkách Centra by měli být zastoupeni i terénní pracovníci, kteří mohou monitorovat situaci v rizikových oblastech a poskytovat právní pomoc přímo lidem, kteří tuto pomoc zjevně potřebují. Bezplatné právní služby by měly být poskytovány jak prostřednictvím telefonních linek, internetových stránek a elektronickou poštou. Právní pomoc by měla být propříště spojena přímo s právní věcí, nikoliv až se soudním řízením.
V ideálním případě by měl mít oprávněný žadatel nárok na poskytnutí právní pomoci ve všech právních oblastech před zahájením řízení před jakýmkoliv státním orgánem.
Kriterium majetnosti žadatele a úspěšnosti případu
Dnešní situace absolutní volnosti uvážení by se v budoucnu měla změnit směrem k určení přesných podmínek, za kterých bude právní pomoc poskytnuta zcela bezplatně nebo za poplatek v určité výši. Ideální by byla možnost odstupňování výše poplatku s ohledem na příjmovou a majetkovou situaci žadatele a jeho celé rodiny. Měla by existovat možnost úplného prominutí poplatku v případě zcela nemajetných klientů. Klient by měl povinnost poskytovat informace o svých majetkových poměrech v určitém časovém období po poskytnutí právní pomoci, nejlépe v době 3 až 5 let. Pokud by se jeho majetková a příjmová situace zlepšila nad stanovenou hranici, měl by povinnost uhradit částečně nebo zcela náklady mu poskytnuté právní pomoci. Tuto povinnost by mohl splnit prostřednictvím jednorázového uhrazení nákladů bezplatné právní pomoci nebo rozdělením částky k uhrazení do jednotlivých splátek.
Kriterium úspěšnosti případu by mělo být určeno tak, aby právní pomoc nebyla poskytována v případech zjevně bezúspěšných a aby se předešlo svévolnému výkonu práva.
Rozhodnutí státního orgánu, např. Centra, o oprávněnosti k právní pomoci, by měla být přezkoumatelná soudem ve správním soudnictví.
Kontrola kvality poskytované právní pomoci
V budoucnosti je nutné vystříhat se existenci jediné kontroly založené na stížnostním mechanismu. Kontrola by měla být vedena třetím, nezávislým subjektem a osobami znalými práva, aktivně a průběžně. K takové kontrole dochází u patrně nejpropracovanějšího systému kontroly kvality tzv. Quality mark, který funguje v Anglii a Walesu. Každý typizovaný druh právní pomoci má vlastní způsob kontroly kvality - různé úrovně prověřování, ať už jde o vyžadování určitých dokumentů, po návštěvy osobami kontrolujících kvalitu a dohled na výkonem služeb a finanční kontroly.
Financování
Financování budoucího systému by mělo probíhat ze státního rozpočtu a mělo by být odděleno od rozpočtu soudů či jiných státních orgánů.
