Současný stav

 
 
 

Dostupnost právní pomoci není v současné době dostatečná. Neexistuje komplexní systém, který by přístup k právní pomoci garantoval. Právní úprava je roztříštěná, stát přenesl částečně svoji odpovědnost bez náhrady na Českou advokátní komoru, lidé nejsou o možnosti získat právní pomoc dostatečně informováni, právní pomoc není možné získat před zahájením řízení.

 

Povinnost státu poskytovat bezplatnou právní pomoc (dále jen BPP) vyplývá z mnoha mezinárodních instrumentů, mezi které patří zejména mezinárodní smlouvy. Česká republika je vázána Evropskou úmluvou o lidských právech[1] (dále jen Úmluva), která stanovuje ve článku 6 odst. 1, že každý má mimo jiné právo na spravedlivé projednání své záležitosti před nezávislým a nestranným soudem. Ve 3. odstavci je přiznáno právo obviněného na BPP, za podmínky že si to spravedlnost vyžaduje a obviněný nemá finanční prostředky na zaplacení služeb obhájce.

Druhou významnou a pro Českou republiku závaznou smlouvou je Mezinárodní pakt o občanských a politických právech,[2] který přiznává právo na právní pomoc obviněnému v případě, že obviněný nemá dostatečné prostředky na úhradu nákladů poskytnuté právní pomoci a pokud to zájem spravedlnosti vyžaduje.

 

Úmluva o právech dítěte[3] ve článku 37 písm. d přiznává právo na právní pomoci dítěti za podmínky vhodnosti prostřednictvím svých rodičů či opatrovníků a při přípravě a přednesu své obhajoby.

 

Ústavněprávní základy BPP jsou dány článkem 37 Listiny. Zmíněný článek stanovuje, že každý má právo na BPP v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. Ve spojení s článkem 42 odst. 2 Listiny má na BPP právo každý.[4] Z článku 37 Listiny tedy můžeme snadno dovodit, že BPP je vázána na řízení[5] a za podmínek stanovených zákonem[6] je na BPP právní nárok. V hlavě páté – právo na soudní ochranu Listině jsou také další ustanovení vyjadřující principy, jejichž aplikovatelnost v každodenním životě je podmíněna efektivním a reálně uplatněným právem na právní BPP. Patří mezi ně rovnost stran neboli rovnost zbraní v soudním řízení stejně jako právo na spravedlivý proces.

 

Občanský soudní řád[7] v § 30 odst. 1 stanovuje právo účastníka řízení na ustanovení právního zástupce, pokud o to soud požádá. To za předpokladu, že byl účastník soudem osvobozen od soudních poplatků. Zde není řečeno, jakého právního zástupce soud ustanoví, zda půjde o advokáta, notáře, patentového poradce či zástupce odboru nebo sdružení.[8] Odstavec druhý stanovuje, že pokud vyžaduje ochrana zájmů účastníka, nebo je o řízení, ve kterém je povinné zastoupení advokátem, soud ustanoví advokáta.

 

Správní řád, tedy norma obecně upravující postup orgánů veřejné správy, žádné ustanovení o BPP neobsahuje.[9] To je však velmi nešťastné, neboť v případě soudního řízení navazující na řízení správní je zásadní, aby se účastník řízení řádně staral o svá práva v předcházejícím správním řízení.

 

Podobné ustanovení jako v občanském soudním řádu obsahuje také soudní řád správní,[10] který stanovuje v § 35 odst. 8, že předseda senátu na návrh může ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Osmý odstavec nepřiznává žadateli právní nárok na ustanovení zástupce, záleží na soudu, jak se rozhodne. Podmínka existence předpokladů k osvobození od soudních poplatků musí být splněny obdobně. Stát však hradí hotové náklady pouze advokátům, notářům, patentovým a daňovým poradcům.[11] Tedy subjektům, které vznikly podle zvláštních předpisů.

 

V trestním řízení je  BPP upravena v trestním řádu.[12] Podle § 33 odst. 2 má obviněný, jež nemá dostatek prostředků na vlastní obhajobu, právo na ustanovení obhájce. O Tom rozhoduje v přípravném řízení soudce, v řízení před soudem předseda senátu. Obviněnému může být obhájce ustanoven jak na základě žádosti, tak bez ní, v přípravném řízení na návrh státního zástupce. Ustanovení obhájce bez žádosti se děje v případech nutné obhajoby.[13] Osobou obhájce může být pouze advokát. Poškozená osoba má také právo na ustanovení právního zástupce – zmocněnce podle § 51 trestního řádu v případě, že prokáže, že nemá dostatek prostředků na úhradu nákladů zvolenému zmocněnci. Zmocněnec bezplatný, nebo za sníženou odměnu je v přípravném řízení ustanoven soudcem, před soudem předsedou senátu.[14] V případě osoby zmocněnce není definováno, zda jím má být pouze advokát či i jiná osoba, třeba bez právního vzdělání.

 

Zákon o ústavním soudu stejně tak jako zákon o soudnictví ve věcech mládeže[15] (azylový zákon) odkazuje na občanský soudní řád a trestní řád, jehož úpravu jsme zde zmínili.

 

Zákon o zajištění BPP v přeshraničních sporech[16] upravuje přístup k bezplatné BPP v rámci soudních řízení ve členském státě Evropské Unie, kterého se účastní fyzická osoba s pobytem v jiném členském státě. Tato BPP se týká soudního řízení ve fázi nalézací i vykonávací. V případě, že spor se vede u českého soudu,[17] žadatel o BPP požádá soud a ten posuzuje jeho žádost z hlediska, zda u žadatele existují důvodné sociální a finanční poměry, zda není bezdůvodná, svévolná a zjevně bezúspěšná. Pokud je spor veden před jiným soudem členského státu EU,[18] žadatel s bydlištěm v ČR podává žádost mezinárodnímu odboru Ministerstva spravedlnosti ČR.

BPP se podle tohoto zákona myslí ustanovení zástupce podle občanského soudního řádu,[19] osvobození od soudních poplatků a na placení záloh na náklady důkazů a pořízení překladu písemností za účelem provedení jejich důkazu.

 

Poslední normou, která upravuje přístup k BPP, je zákon o advokacii.[20] Touto právní normou je povinnost státu přenesena na jiný subjekt, Českou advokátní komoru (dále jen Komora), a to i po stránce finanční. Zákon v § 18, 19 a 20 upravuje podmínky, za kterých advokáti BPP poskytují. Je to jediná norma, která dává žadateli možnost požádat o BPP před zahájením soudního řízení. Procedura je však komplikovanější než u předpisů předcházejících. Osoba, které nebyla poskytnuta BPP podle výše zmíněných předpisů,[21] a které 2 advokáti odmítli[22] poskytnout právní služby bezplatně, může požádat Komoru o ustanovení advokáta. Dotyčná osoba si musí u Komory podat žádost a sdělit své příjmové a majetkové poměry. Pokud Komora posoudí žádost jako oprávněnou, ustanoví advokáta, který právní pomoc poskytne bezplatně, nebo za sníženou odměnu. Ve svém rozhodnutí Komora vymezí věc, ve které určený advokát BPP poskytne, stejně jako podmínky jejího poskytování. Případy, ve kterých je advokát povinen požádat Komoru o zrušení jeho ustanovení k poskytování právní pomoci, jsou vymezeny v § 19. Pokud advokát poskytl právní služby v též věci, nebo věci související osobě s protikladnými zájmy, či služby poskytl advokát spolupracující,[23] dále pokud má informaci o bývalé či současném klientovi, která by mohla žadatele o BPP neoprávněně zvýhodnit, pokud se projednávané věci zúčastnil advokát, či osoba advokátovi blízká a v poslední řadě, pokud zájmy advokáta, nebo jeho osoby blízké, v rozporu se zájmy žadatele. V případě, že dojde k narušení důvěry mezi ustanoveným advokátem a klientem, či chybějící součinnosti ze strany klienta, nebo pokud klient žádá advokáta, aby advokát postupoval v rozporu s právním nebo stavovským předpisem a to i přes poučení klienta advokátem o této skutečnosti, může advokát požádat Komoru o zrušení jeho ustanovení, nebo ustanovení jiného advokáta.[24]



[1] srov. publikována pod č. 96/2001 Sb.

[2] srov. publikován pod č. 120/1976 Sb.

[3] srov. http://www.ohchr.org/english/law/crc.htm#art40, Úmluva o právech dítěte, přijata and zpřístupněna pro podpisy, ratifikaci a přistoupení rezolucí Valného shromáždění 44/25 20. listopadu 1989, vešla v platnost 2. září 1990, v souladu se článkem 49

[4] Doktrína v názoru není jednotná. Názory odmítající právnickou osobu srov. Pavlíček, V. a kol., Ústava a ústavní řád české republiky, Komentář: “Míní se tím pouze fyzická osoba“ a názory podporující právnickou osobu jako subjekt práva srov. Klíma K. Ústavní právo. 3. Rozšířené vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2006. 759 s.: „subjektem tohoto práva je každý jednotlivec…jakož i osoby právnické.“

[5] pozn. soudní nebo správní.